Mě nikdy oči nějak nezajímaly...

To je celkem smutné, občas je to to nejkrásnější co můžeš na člověkovi najít.

Jop, to mě taky ne Nejhezčí jsou prostě nosy a hotovo

To chce trochu slunce, nebo samoopalovák
Že se zorničky zúží, je normální, naopak ve tmě jsou větší (jestli se nepletu, je to kvůli množství/intenzitě? dopadajícího světla... ale už je to tak 10 let, co jsme se o tom ve škole bavili, takže nevim... počkat, to bylo na zakládce.. takže tak 15 let ).

Jinak teda já nemůžu říct, že by mě oči nezajímaly, ale očnímu kontaktu se vyhýbám (i když je to prohřešek proti pravidlům slušnýho chování). Působí mi problém dívat se lidem do očí, snažim se k tomu nutit, ale je to nejsmírně vyčerpávající... Radši se dívám jinam a doufám, že ten člověk, se kterym se bavim, to dělá taky. Nesnášim, když se na mě někdo dívá, pak se stydim ještě víc.
Takže já vlastně ani pořádně nevim, jakou barvu očí mají někteří mí známí
Celá ta záležitost s očním kontaktem mi nevadí jenom u pár lidí...

Ježiš NOSY? Můj nos je jako jedna velká, čínská zeď se spoustou komunistických lidově - demokratických vojáků

Jako mám rád okaté holky, ale nějak na tom nelpím, vždycky je pro mě důležitý tak nějak ten celek.

to je pak teprv smutné

Mně na barvě očí taky nijak zvlášť nezáleží… Jen mi to musí sedět k barvě vlasů, nebo taky tak nějak celkově. Každopádně nejraději mám asi hnědé.

To znám... A je to fakt docela problém... Teda aspoň podle mojí učitelky rétoriky, která ze mě nemohla... Že prej se to dá interpretovat jako neupřímnost a nekalé úmysly nebo tak něco... Zajímavý je, že v poslední době s tim najednou až takovej problém nemám. Jak sem chodil na ty pohovory, tak sem jim vesele vypaloval mozek z hlavy, jak sem jim civěl přímo do očí... Snad to taky zlomíš, je to jen psychika a vůle...

Jane:
Tak nosy jo? Velký nosy?
A mně je to tak nějak jedno, spíš aby to všechno ladilo pěkně k sobě...

Tys chodil na kurzy rétoriky? to bych potřebovala taky.
Jinak teda mně míň vadí podívat se do očí cizímu člověku (právě proto, že to považuju za slušnost a tak), než dívat se do očí lidem, který znám. Já vim, je to jenom o psychice a o vůli, ale před těma, co znám, se tolik nepřemáhám. Ti už si na tohle snad zvykli, kdyby jim to hodně vadilo, tak by se se mnou nebavili
Nejlepší je s někym třeba procházet, to se díváte stejnym směrem, tak nemusíte koukat na sebe... Nejhorší je sedět s někym u stolu... to je někdy skoro až utrpení